Na Davida Ickea jsem poprvé narazil v jednom dokumentárním filmu v době, kdy jsem pátral, jak (ne)funguje současný světový bankovní systém a proč připomíná ze všeho nejvíc lichvu, ze které není úniku, a proč je v příkrém rozporu to, co se ve světě děje, s tím, co o tom říká establishment. Tento čtyřiašedesátiletý Brit mi moje obavy rozhodně nevyvrátil, naopak, ale udělal na mě dojem především tím, že jako jeden z mála dokáže velice jednoduše popsat, jak snadno může „hrstka ovládat většinu“: „Vše, co pro to musíte udělat, je diktovat společnosti normy, určit, co je správné a co je špatné, morální a nemorální, dobré a zlé, rozumné a šílené, možné a nemožné a vybudovat to, čemu říkám bezkonfliktní zóna. Pokud žijete v této zóně, vše, co řeknete, lidé přejdou, protože jste normální. Jakmile ale takové místo opustíte a začnete vyjadřovat vlastní jedinečnost, zjistíte, že to, co ilumináti vytvořili, je celá lidská populace vězeňských dozorců, kteří jdou po těch, co opouštějí normy. A je zajímavé, že když se dostanete svými postoji na tuto hranici bezkonfliktní zóny, neřeknete si: Když to udělám, co tomu řekne vedení Světové banky? Ne, řeknete si: Co si pomyslí máma. Nebo lidi v práci. To, co ilumináti těmito normami způsobili, bylo vytvoření armády lidí, kteří pomocí nich hlídají sami sebe navzájem.“

Svými knihami a „kontroverzními“ názory si David Vaughan Icke, rodák z anglického Leicesteru, vysloužil nálepku nejnebezpečnějšího a nejšílenějšího konspiračního teoretika dneška, což je, jak vědí i čtenáři Šifry, obvyklá taktika napadání lidí, kteří se snaží druhé inspirovat k tomu, aby začali samostatně přemýšlet.

Profesionálně hrál fotbal, než ho v jednadvaceti zastavila artritida v levém koleni. Poté se stal respektovaným sportovním moderátorem v britské veřejnoprávní televizi BBC a lidé si s ním na ulici třásli rukou. Stačila ale jedna tisková konference a vystoupení v talk show Wogan v hlavním vysílacím čase, kde promluvil o vyšších vibracích, Kristově vědomí, nerovnováze na planetě a jejím brzkém zničení, a z hvězdného sporťáka se změnil v národního otloukánka číslo jedna.

[sociallocker id=“94522″]

„Když se podíváte na dnešní svět… Každé dvě vteřiny zemře dítě na banální nemoc. Světový ekonomický systém, aby přežil, nevyhnutelně zničí Zemi. Když vidíte všechny ty války a tu bolest a utrpení, je to podle vás síla lásky, moudrosti a tolerance, která ovládá tuhle planetu? Samozřejmě že ne, je to negativita,“ řekl mimo jiné Icke, načež publikum, mocně povzbuzované moderátorem, reagovalo salvami smíchu. „Oni se nesmějou tomu, že jste vtipný, oni se smějou vám,“ bavil se Terry Wogan se svým publikem na Ickeův účet.

Z toho, co následovalo, by se musel každý druhý regulérně zhroutit. Nikoli však on. A to přesto, že se stal terčem takového ponížení a výsměchu, jaký téměř nemá obdoby. Musel se stáhnout z veřejného života a neskutečných sedm let nemohl vyjít z domu, aniž by si z něj někdo na ulici nezačal utahovat. „Existují dvě možnosti, jak se s tím vypořádat – můžete utéct a schovat se před světem, nebo z toho vyjít o poznání silnější,“ říká v rozhovoru pro časopis Šifra, který vyjde celý v příštím čísle.

Jak silný David Icke je, ukázal, když se do stejné talk show v roce 2006 vypravil znovu; předvedl něco, čemu se říká triumfální návrat. Z toho, o čem píše ve svých knihách, se totiž krok za krokem vyplňuje tolik věcí, že se role pomalu obrátily. Ickea poslouchají a čtou miliony lidí po celém světě a na rozdíl od diváků mainstreamových médií stále přibývají, a tak není divu, že si z ostudy kabát ušil tentokrát moderátor Terry Wogan. Když Icke vysvětloval, že ti, kteří vládnou tomuto světu, nejsou premiéři a prezidenti, jelikož opravdová moc se rozhodně nevystavuje na veřejnosti, nebo agendu Projektu pro nové americké století, neoficiálního plánu na americkou nadvládu nad zbytkem světa, zahrnujícího například zničení Iráku a dalších zemí, nervózní Wogan v těžké defenzivě pouze hlesl, že jsou Spojené státy přece otevřenou a svobodnou společností… Icke ho totálně, nikoli ale zákeřně, rozebral.

Na začátku letošního roku Davidův „osudový“ moderátor Terry Wogan zemřel. Icke ještě týž den prohlásil, že se na Terryho za způsob, jakým v roce 1991 vedl rozhovor, který někteří označovali jako „mediální ukřižování“, nezlobí, a Woganově rodině kondoloval slovy: „Masový výsměch, který následoval, mě osvobodil od strachu z toho, co si ostatní myslí a říkají – byl to dar, za který budu vždycky vděčný.“

Vaše celosvětové turné, se kterým jste dorazil i do Prahy, se nazývá Worldwide Wake Up Tour, tedy Turné celosvětového probuzení. Co bychom podle vás měli udělat pro to, abychom se doopravdy probudili, a proč je to vůbec důležité?

Stačí se podívat na to, co přiznává o naší realitě sama mainstreamová strana… Vše, o čem říkají, že v naší realitě v podobě hmoty a energie existuje, tedy elektromagnetické spektrum skládající se z vlnění všech vlnových délek, reprezentuje pouze 0,005 procenta toho, co existuje doopravdy. (Každé uskupení námi známé hmoty buďto vyzařuje v té části spektra, která je viditelná lidským okem, nebo vyzařuje v ultrafialové oblasti, nebo naopak v infračervené, může také vysílat rádiové vlny, anebo tvrdé rentgenové záření, a ani zdroje toho nejtvrdšího ze všech, gama záření, mezi pozorovanou hmotou ve vesmíru nechybí; zkrátka a dobře běžná hmota se vždycky prozradí tím, že dříve či později vysílá elektromagnetické záření… Většinu ve vesmíru ale tvoří takzvaná temná hmota, o které nic nevíme.) Někteří říkají, že je to o trochu víc, ale i kdyby to bylo 0,5 procenta, stále je to naprosto zanedbatelné ve srovnání s tím, co existuje. Ještě směšnější je, že z těch 0,005 procenta, elektromagnetického spektra, lidi vidí pouhý zlomek, kterému říkáme viditelné světlo. Když se na to podíváte z této perspektivy, lidstvo je v podstatě slepé. Je velice důležité si to uvědomit, aby lidi získali alespoň trochu pokory. Lidi nejsou svobodní a podstata jejich zotročení je založena právě na tom, že je lidská pozornost udržována právě pouze v prostoru viditelného světla, uzavřená v základních pěti smyslech a odloučená od vyššího vědomí.

Jak to probíhá?

Děje se to tak, že přijdeme na tento svět a okamžitě začne programování, abychom soustředili svoji pozornost na svět pěti smyslů, přestali být sami sebou a udrželi si to až do konce života. Prvními autoritami, které děti ovlivňují, jsou rodiče. Ti jim nevědomě předávají programy, které jim určují, jaké mají být. Velice rychle, než se pořádně rozkoukají, se dostanou do světa, ve kterém najdou sami sebe, jak sedí u stolu před autoritou reprezentující stát, jíž se říká učitel a která dítěti řekne, kdy musí být ve škole, kdy může odejít, kdy může jíst, kdy může mluvit, co je správné a co špatné, čemu má věřit a čemu věřit nemá, co existuje a co neexistuje… A tohle stahování programů státní verze všeho pokračuje po celou dobu, kdy jsou nejvíc tvárné. Poté lidé opustí takzvaný vzdělávací systém, vylezou ven a stanou se právníky, doktory, soudci, novináři, vědci, politiky a podobně a ti všichni si s sebou do všemožných institucí berou základní program, který do nich byl „nahrán“. Jinými slovy, smysl pro realitu – až na pár výjimek, které neztratily schopnost přemýšlet samostatně –, a způsob vnímání je nastaven tak, že v podstatě všichni v základech souhlasí s tím, co je realita, co je život, co je svět, a liší se to jen v nepodstatných detailech.

Řekl jste, že příští tři roky budou pro naši budoucnost zásadní. Je tahle doba nějak mimořádná ve srovnání s dobami jinými?    

Už není pochyb o tom, že se tohle probouzení děje. Začal jsem s tím v roce 1990 a bylo to tady pro mě velmi osamělé místo. Ve srovnání s dneškem vůbec nikoho tohle nezajímalo. Dnes je to úplně jiné – ohromný počet lidí procitá k jinému vnímání světa.

POsluchačů Davida Ickea neustále přibývá. Není divu, řečník je to excelentní a jeho záběr znalostí obdivuhodný. Foto Wikimedia Commons
Posluchačů Davida Ickea neustále přibývá. Není divu, řečník je to excelentní a jeho záběr znalostí obdivuhodný. Foto Wikimedia Commons

Máme zde ovšem rozvinutou transhumanistickou agendu, která by ráda implantovala do lidí různé technologie, postupně, krok za krokem – od technologií, které držíme v ruce, k technologiím, které máme na těle, jako Google Glass, a další stupeň, což už se také děje, je technologie vložená do těla. Píšu o tom prakticky od té doby, kdy to začalo, někdy od poloviny 90. let. Idea transhumanistů je implantovat technologii do lidí a připojit ji k tomu, čemu říkají cloud. Jinými slovy, chtějí připojit lidskou mysl k nějaké technologické virtuální realitě, jako je internet. Tak, aby tento cloud myslel a vymačkával lidi, že přestanou být lidmi a stanou se v podstatě biologickými počítačovými terminály. Nastala doba, kdy potřebujeme, aby všechny tyto informace obíhaly mezi lidmi tak, aby si jich byli vědomi a pochopili, co se kolem nich děje. Protože se to děje z velké míry kvůli tomu, že jsou lidi ignoranti.

Prahu jste navštívil i před šesti lety. Od té doby se změnilo mnoho věcí. Dnes řešíme v Evropě migrační krizi, Evropská unie je na smrtelné posteli a lidi mají obavy z toho, jak tenhle nepořádek může skončit. O co tady jde?

Idea v Evropě je rozvíjet Evropskou unii v ještě větší a rozsáhlejší centralizovaný byrokratický systém kontroly, než je teď. Pokud lidi nemají rádi EU už dneska, pak by měli pochopit, že to, kde jsme dnes, rozhodně není to, kde by se měla EU zastavit. Její cíl a součást globálního plánu je zničit státy a rozbít je na regiony bez faktické moci. Problém z hlediska tohoto cíle ale představuje vlastenectví a národní cítění lidí, jejich ztotožnění s vlastní historií, kulturou. A tohle zlomit vyžaduje značné úsilí. Proto tu máme tuhle masovou imigraci z jiných kultur, aby bylo toto kulturní vědomí zničeno. Tímto způsobem jsou manipulováni jak migranti, tak původní evropská populace. Cílem je rovněž vyvolat tolik konfliktů, kolik je možné, v duchu rozděluj a panuj, protože tato strategie je vždy základem situace, kdy menšina ovládá většinu – většina musí bojovat mezi sebou. Tato masová migrace má potenciál rozbít pocit vlastenectví a spojení se svou vlastní kulturou a zlomit odpor proti konci národních států. To, co popisuji, vysvětluje i to, co udělala německá kancléřka Angela Merkelová. Lidé v Německu i Evropě byli v šoku, když najednou oznámila, že německé dveře se otevírají a každý může přijít. Už teď vidíme obrovské důsledky v Německu, rostou konflikty i násilí. Merkelová to neudělala pro dobro Německa, ale v zájmu těch, kteří celý tento proces řídí. Tohle není nic proti migrantům, velmi jasně říkám, že jsou manipulování úplně stejně jako Evropané, abychom byli jeden proti druhému. Spousta migrantů byla, kromě Sýrie i z dalších a dalších zemí, zdevastována Západem, konkrétně třeba Spojenými státy a Velkou Británií. Ti si zaslouží pomoc, protože to zavinily západní mocnosti, problém ale je, že kromě těchto lidí se k tomuto masovému stěhování připojila také řada dalších, a to je bohužel všechno systematické a plánované, z důvodů, o kterých jsem mluvil. Aby někdy lidé v Evropě byli zase svobodní, musejí vystoupit z Evropské unie, protože jde o vězení, které je navrženo tak, aby bylo na konci ještě mnohem extrémnější než dnes.

Jaký je hlavní cíl vašeho workshopu a celého turné? 

Nenazval bych to workshopem, spíše celodenní prezentací, která propojí jednotlivé body do souvislostí a kontextu, který vám ukáže širší obraz. Nejdůležitější ze všeho je pochopení, jak jedna věc souvisí s druhou. Pokud se na něco podíváte, může to být teroristický útok nebo pád banky, cokoli, tak neuvidíte-li, jak to souvisí s dalšími věcmi, které spolu zdánlivě nesouvisí, jinými slovy pokud nepochopíte kontext, nemůžete tomu porozumět. Uvidíte jen izolovaný obrázek. Moje prezentace vám pomůže vytvořit a složit z těchto obrázků jeden velký obraz, který vám může ve smyslu nahlížení na povahu naší reality změnit život.

[/sociallocker]     

Jak se zbavit škodlivých programů? Jaké jsou nástroje menšiny k ovládání většiny? Jaké ke Ickovo oblíbené rčení? A proč lidi nechtějí znát pravdu? Celý rozhovor s Davidem Ickem si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Šifra.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra