„Když v roce 1984 odvysílala v pozdním večeru gruzínská televize film POKÁNÍ, který prostřednictvím symbolického příběhu odhaloval Stalinovy zločiny, vyšli obyvatelé Tbilisi do ulic, aby společně prožívali katarzi. Film byl distribuován i do zahraničí, já jsem jej viděla v sídlištním pražském biografu koncem osmdesátých let a zažila jsem potlesk diváků ve stoje. Snímek se stal uměleckou předzvěstí konce jedné epochy a dodnes je „vyučován“ na filmových fakultách jako důkaz síly uměleckého díla na vědomí a smýšlení lidí.
Rozhovor redaktora Michala Kubala se syrským prezidentem Bašárem Asadem, který odvysílala Česká televize v úterý 1. prosince, jistě vyvolal u mnohých diváků ČT24 šok. I já jsem byla šokovaná. Nikoliv sdělovanou pravdou, ale skutečností, že nám bylo dovoleno ji slyšet bez cenzurních zásahů. Následná „vyvažující“ debata už nemohla účinek zmírnit. V příštích dnech, až se odvysílaný rozhovor stane hitem na internetu a až jej dobré duše opatří titulky v němčině a v dalších jazycích, prožijí šok milióny Evropanů, obyvatel USA a snad i Turků. Ráda bych věřila tomu, že půlhodinový rozhovor s Asadem je předzvěstí změn, kterých by se bez podpory svých občanů evropští politici neodvážili.
Nelze samozřejmě odhadnout, zda odvysílání šokujícího rozhovoru bylo jen „úletem“ České televize, nebo plněním nějakého zadání. Druhá varianta mi připadá pravděpodobnější. Nenazvala bych to tedy Činem, ale zprostředkovanou výzvou k činnosti. Výzvou k občanským protestům proti pokrytecké politice EU a nemravnosti NATO. Připadá mi, že evropští lídři už se zalekli své zbabělé kapitulační politiky a chtějí si uvolnit ruce, svázané členstvím v NATO. Bez nás to ale nedokážou. Jak na jejich SOS zareagujeme?“
Tento textík spisovatelky Lenky Procházkové, signatářky Charty 77, na serveru Zvědavec, doplnil editor skeptickou poznámkou, že její optimismus nesdílí. Prý nevěří, že se stane hitem na internetu, neboť v tichosti zapadne. A nevěří ani tomu, že se evropští lídři zalekli a chtěli by odejít z NATO. „Vždyť co by je čekalo v případě změny kurzu? Co by je čekalo, kdyby lidi měli možnost se projevit?“ ptá se. „A opravdu si myslíte, že loutkaři, kteří to celé organizují, by jen nečinně přihlíželi? Máme u nás přísloví jedna vlaštovka jaro nedělá.“ To by tak prý hrálo, aby ČT vysílala pravdu!
Následně pak musela Česká televize nasadit opravdu dlouhou debatu s tradičními „odborníky“ a politiky, kteří se snažili Asadova slova zasadit do patřičného kontextu a světla, aby si snad divák nemyslel to, co nemá. Takže ti lidé, které se České televizi podařilo už dříve přesvědčit o tom, že Západ koná dobro a Asad je čert, se v tom v následné debatě jen utvrdili, a ti, kteří vědí, že je to jinak, mohli dostat konečně aspoň osvěžující nepropagandistickou půlhodinku.
Jestli už i Česká televize cítí, že musí otočit kurz, dokud je ještě čas, anebo to byl jen „úlet“, se teprve ukáže. Šifru by ovšem zajímalo, jestli například autor velmi povedeného rozhovoru s Asadem Michal Kubal přepne zpátky do svého tradičního módu, anebo od něj můžeme čekat nějaký posun, či dokonce obrat. Vzhledem k tomu, že bude nově uvádět hlavní zpravodajskou relaci Události, se ale asi žádné zázraky čekat nedají. V takovém případě jeho interview se syrským prezidentem zůstane jen připomínkou, že když se chce, tak to jde. Nebo by mohlo jít.
Ať tak či onak, ti, kteří chtěli vidět, v úterý večer viděli.
