Měří asi milimetr, mají osm nohou a vyskytují se po celém světě. Želvušky jsou velmi malí, pomalí a neškodní tvorečkové. Kromě toho jsou to z hlediska přežití největší drsňáci na naší planetě.
Údajně pro své proporce jsou v anglicky mluvících zemích známí jako „vodní medvědi“, což je vzhledem k tomu, že medvědi nejsou vůbec pomalí ani neškodní, poměrně absurdní. Ale možná že bychom název „water bears“ mohli přeložit i jako vodní méďové, a pak už by to snad i dávalo smysl. Onen anglický název je však v žebříčku zajímavých vlastností těchto zvířátek docela nízko, želvušky jsou totiž vlastně takové plazící se kuriozity a dokážou neuvěřitelné věci.
Jak už bylo zmíněno, želvušky žijí zkrátka všude a například u nás v Česku by se jich mělo vyskytovat až přes 100 druhů. Kromě mechů, slaných a sladkých vod však tito živí terminátoři shledávají jako celkem pohodovou destinaci pro život třeba i ty nejvyšší himálajské hory, dna oceánů, vyprahlé pouště a nevadí jim ani prostředí s vysokou radiací. Jinými slovy, na celém světě v podstatě neexistuje místo, kde by želvušky nemohly z nějakého důvodu přežít.
Možná i proto se vědci v roce 2006 rozhodli vzít naše vodní medvídky na výlet do vesmíru, což mohlo být první místo, kde se želvušky dostanou do problémů a něco je konečně zničí.
Želvušky tak byly vyslány na oběžnou dráhu, kde byly vystaveny nástrahám nekonečného vesmíru. Radiace, vakuum, chlad a pak zase zpátky na Zem. A výsledek? Želvušky se z kosmické rekreace vrátily bez úhony a zachovala se u nich i schopnost rozmnožování!
Po vstřebání této informace zákonitě přichází dvě velké otázky, z nichž na jednu, která napadne každého jako první, existuje docela uspokojující odpověď. Na druhou otázku, jež už vyžaduje hluboké zamyšlení a zdá se být snad ještě podstatnější než ta první, odpověď však zatím nikdo nenašel.
První otázka tedy samozřejmě zní: Jak to u všech rohatých mohly ty mršky přežít? Každá želvuška má zvláštní schopnost, kterou bychom mohli zjednodušeně a věděcky asi i trochu nepřesně nazvat „sebevypnutí“.
Když se tvor dostane do nepříznivých podmínek, zkrátka vypne své životní funkce a vypustí do svého organismu látku, která je strukturou podobná sklu. V takovém stavu želvuška přečká téměř cokoliv, a když se zase vrátí do přívětivějšího prostředí, znovu ožije.
A co že se myslelo tou druhou otázkou? Někomu se to může zdát absurdní, ale ta otázka zní: „Proč?“ Proč příroda vybavila nějakého tvora takovou schopností, když jí vlastně nepotřebuje? Proč by měly želvušky přežít ve vesmíru, když by se tam, nebýt zvědavosti lidské rasy, nikdy nedostaly? Proč příroda želvuškám dala recept na přežití něčeho, s čím se na Zemi vlastně nikdy nemůžou setkat? A ení to snad proti pravidlům evoluce? Než se nám z toho přemýšlení rozskočí hlava, raději si pojďme posvítit na nejnovější objev, kterého vědci ve věci želvušek dosáhli.
Japonský tým odborníků zkoumal, jak se želvušky vypořádávají s radioaktivitou, a přišel na to, že zmiňované „sebevypnutí“ není jedinou podivuhodnou schopností těchto tvorů. Želvušky totiž dokážou vyprodukovat protein, který sám o sobě funguje jako štít DNA proti radioaktivitě. Aby toho nebylo málo, zkusili vědci implantovat tento protein do lidských buněk s cílem zjistit, zda bude schopen chránit i lidskou DNA při ozáření rentgenem. Výsledky ukázaly, že DNA chráněná proteinem želvušky zaznamenala při působení rentgenu o 40 % menší poškození než bez něj, což je slovy samotných vědců přinejmenším zarážející.
Odborníci byli z jejich objevu velmi nadšení a hned se začali předhánět ve spekulacích, k čemu všemu by mohla taková technologie po dalších výzkumech a při efektivnějším použití sloužit. Kromě ochrany lidí před radiací například z rentgenu se toho nabízí mnoho.
Ono když se podíváme, jak to vypadá na planetě Zemi, kde je život čím dál složitější a podmínky extrémnější, možná výhledově přežijí opravdu jenom želvušky nebo ti, kdo budou umět využít jejich „superproteiny“. Snad se ale lidstvo ještě vzpamatuje a namísto destrukce nastoupí na nějakou udržitelnější cestu.
Podpořte šíření svobodných informací tím, že si zakoupíte předplatné jedinečného tištěného měsíčníku Šifra. Klikněte zde.
Pořídit si můžete i digitální verzi, kterou lze pohodlně číst na mobilu, počítači či tabletu. Za skvělou cenu dostanete půlroční nebo roční přístup ke všem časopisům najednou.
Lukáš Marek
