Vesmírná archeologie se zakládá na hledání nalezišť pomocí satelitních snímků a při správném uchopení může být velmi efektivní. Není to v podstatě nic jiného než hledání dosud neobjevených památek prostřednictvím detailní analýzy satelitních snímků. V posledních letech tento obor zažívá velký boom a už zaznamenal významné objevy.

O jednom takovém objevu už Šifra informovala ke konci listopadu minulého roku. Amatérské vesmírné archeoložce Angele Micolové se zřejmě podařilo najít dosud neobjevené pyramidy v Egyptě, a to používala pouze satelitní snímky z Google Earth. („Zřejmě“ proto, že místo aby se na zvláštní formace, které Micolová objevila, jeli podívat a rozjeli výzkum, který by nám řekl o útvarech víc, jejich ega zřejmě neunesla byť jen pomyšlení, že by jejich výzkumy mohla zastínit nějaká amatérka, a tak se řádný výzkum ne a ne rozběhnout. Pokud jste článek ještě nečetli, určitě tak pro pochopení kontextu učiňte (https://casopis-sifra.cz/2283-2/)

Možná vás teď napadá, že jestli vesmírná archeologie spočívá pouze v otevření internetové satelitní mapy a následném náhodném hledání, šance na úspěch je mizivá a dala by se přirovnat k hledání jehly v kupce sena. Naštěstí je tu ale projekt vesmírné archeoložky Sarah Parcakové, která chce amatérským nadšencům poskytnout know how od týmu kvalifikovaných odborníků, a značně jim tak ulehčit práci.

Profesorka Sarah Parcaková je považována za jednu z průkopnic vesmírné archeologie. Významným dílem se podepsala na rozvoji této disciplíny v Egyptě a vypadá to, že její projekt v budoucnu přinese významný přínos pro archeologii jako takovou. Sarah si totiž uvědomila, že náhodné hledání na satelitních snímcích je skutečně mrhání časem. Doslova tento postup popsala následovně: „Kdybychom to dělali nahodile, bylo by to jako hledat jehlu v kupce sena, s páskou přes oči a baseballovými rukavicemi.“

Sarah při svém pátrání po ztracených egyptských památkách proto používá topografické snímky NASA a spolupracuje s řadou egyptských vědců. Dnes už pro vědce není velký problém například zjistit, kudy přesně protékala řeka Nil před tisíci lety. Když se dají dohromady veškeré výpočty, půdní analýzy a archeologické hypotézy, vesmírní archeologové se při hledání mohou zaměřit pouze na určitá místa, kde je velká pravděpodobnost nálezu.

Fakt, že je tato metoda opravdu efektivní, dokládá i množství nálezů. Sarah Parcaková na své oficiální stránce uvádí, že se jí už podařilo objevit 17 potenciálních pyramid, identifikovala přes 3000 nových osad, 1000 dosud neprozkoumaných hrobek a na svém kontě má i nálezy z území starověké Římské říše nebo starých Vikingů. Média profesorku začali nazývat „moderní Indiana Jones“. Za svou práci získala i cenu konference TED pro tento rok v hodnotě jednoho milionu dolarů. Právě díky TEDu má nyní Sarah dostatek prostředků pro uskutečnění svého plánu – rozšířit efektivní vesmírnou archeologii mezi nadšence z celého světa, a maximálně tak využít potenciál satelitových snímků.

Jak by to mělo fungovat? Cílem projektu je začlenit amatérské hledače do procesu mapování neprozkoumaných území a hledání ztracených památek. Archeologové dosud prozkoumali méně než 10 % zemského povrchu, takže se dobrovolníci nemusejí bát, že nebudou mít kde hledat.

Sarah Parcaková chce poskytnout vybrané satelitní snímky velkému množství dobrovolníků, kteří na nich budou hledat potenciální naleziště. Potom, co amatérští hledači narazí na něco podezřelého, pošlou souřadnice vědcům, kteří rozhodnou, zda se má na místo vyslat výzkumný tým a začít s vykopávkami.

Projekt vypadá velmi nadějně, ale nezdá se vám to všechno až podezřele jednoduché? Po chvilce mě napadlo, že by to mohlo mít hned několik háčků. V první řadě je tu otázka, jestli je bezpečné dávat civilistům přístup k aktuálním satelitním snímkům. Vědecký tým ale uklidňuje skeptiky tím, že veřejnosti sice poskytnou satelitní snímky, ale bezpečně. Lidé budou prohlížet snímky, ale nebudou mít tušení, na které místo na planetě se zrovna koukají. Tím by se mělo možnému zneužití snímků předejít. Další otázkou může být, zda bude milion dolarů vůbec stačit na tak náročný projekt, nebo zda se nevyskytnou problémy s povolením na vykopávky, jak tomu v Egyptě často bývá. Opačný problém by mohlo znamenat, že nadšení archeologové pošlou něco opravdu zajímavého vědcům a ti to „stopí“ nebo nebudou chtít zkoumat, aby to nerozbořilo jejich teorie.

Snad ale všechno půjde podle plánu. Jak se projektu daří, můžete sledovat na jeho oficiálních stránkách: http://www.globalxplorer.org/contact. Zanedlouho se už dost možná i někteří z nás stanou vesmírnými archeology. Představte si, že jdete třeba s přáteli na pivo a začnete jim ještě střízliví vyprávět o tom, že jste včera možná našli tisíce let ztracené město, pyramidu nebo hrobku. Není to fantastické?

Lukáš Marek